Some say to survive it, you have to be as Mad as a Hatter.
Which luckily I AM! (Alice in W.)

Červen 2008

Konec?

27. června 2008 v 14:05 | Já
Cože? Konec? Rozpad?
Tyto otázky byly doprovázeny slzami a nechápavým mlčením. Dnes jsme skončili školní rok. A dnes jsme skončili naše společné dvouleté soužití.
Abych to uvedla na pravou míru:Není absolutní konec, jen spousta lidí odchází. A spousta lidí jsou nešťastní. Proč?
Jak bych to asi vysvětlila, po prvních zkouškách jsme se částečně rozpadli. Ale zas jsme nabrali síly, nabrali jsme i pár nových tváří a jeli jsme dál v dokonalé harmonii. A teď? Další zkoušky a zase rozpad. Někdo zůstává, ale budou mít sílu na to, aby třída zase fungovala?
Dnes byl den nejhorší. Konečné rozloučení a pak ticho a vzlyky. Náš učitel skoro každému něco řekl, aby nás povzbudil, dostal od nás čokoládu a nočník (to byl třídní dárek) a pak jsme se jen rozloučili a šli.
Dál.......
A ještě něco, třídní mi řekl, abych už nebyla hodná holčička. Tak já tedy nebudu.
P.S. Nebudu nic přidávat jsem pryč a duchem nepřítomná a smutná.

Chvíle

23. června 2008 v 16:14 | Maškaráda |  Výplody mé nezkrotné fantasie
Drž si tu chvíli u srdce. Tu chvíli na kterou už nikdy nezapomeneš. Tu chvíli která se vryla do paměti mně i tobě. Navždy nás bude držet její pouto. To pouto které je tak pevné, jak láska sama. Drž se a spoléhej na ten záblesk nadějě, který ti dává vzpomínka na nekonečnou chvíli. I když bude všude temno a ty už se smíříš se smrtí, věř, že láska a věrnost kterou si dal do té chvíle, do té vzpomínky, tak že ta tě udrží. Ta ti pomůže se dostat z bezmoci, z beznaděje.
Tak mi věř a vzpomínej. Vzpomínej na tu krásnou chvíli, kterou si budeme držet po celý náš život. A díky ní u sebe budeme navždy.
Moment ze dna mé fantazie na písničku Falling slowly z filmu Once.

Samota z obou stran

22. června 2008 v 15:14 | Maškaráda |  Výplody mé nezkrotné fantasie
Jen sám, tam sedíš.
Jen sám, posloucháš své utrpení.
Jen sám, prožíváš znova své vzpomínky.
Proč se to stalo? Proč zrovna mně? A proč, řekněte proč, jsi odešla?
Kdybys tak věděl.
Kdybys tušil mou bolest.
Kdybys chápal, proč jsem musela odejít.
Proč nás rozdělili? Proč nás ponechali o samotě? A proč, řekni mi ty proč, jsem odešla?
Ani já neznám odpověď.
Ani já neznám důvod.
Ale je něco, co musíš vědět. Nikdy ti to asi už neřeknu, ale....
Miluji tě!

Kolo a voda - cyklovoda

20. června 2008 v 21:55 | Já |  Yeah, Yeah, Yeah, Bla, bla, bla
Opravdu nevím jestli si toho někdo všiml, ale pár dní jsem tu nebyla. Tedy přesněji řečeno pět dní, ale tento počet je jen pro detailisty.
Jinak nevím jestli to byl dobrý zážitek či špatný, prostě nevím. A já nevím hodně věcí XD. A ještě pár vět zjistila jsem, že mě strašně baví psát emotikony neboli smajlíky.
Takže zde jsou mí nejpoužívanější "smajlové":
=o)
=o(
=oD
XD
Mno a tak...
Naviděnou.....

Jen tak a jen jinak

11. června 2008 v 18:12 | Já |  Yeah, Yeah, Yeah, Bla, bla, bla
Nic nepíšu a o ničem nepřemýšlím. Zrovna teď sem píšu, jen kvůli tomu, že je to tu nějak prázdné, ale to je asi jen můj dojem.
Také se omlouvám za chyby v minulém článku. Muhehehehehe
A tak se zase loučím. XD

Jak by to člověk nazval?

10. června 2008 v 17:37 | Maškaráda a já v jedné osobě |  Yeah, Yeah, Yeah, Bla, bla, bla
Přišla jsem ze školy. Ono to taky není nic zajímavého, každý den přicházím ze školy. Jenže hned jak jsem zasedla k počítači - vím, že bych neměla, když je venku tak hezky, ale na to jsem moc líná - a šla si předčíst povídku.
Musela jsem uznat, že autorka umí velmi hezky psát. Nemyslím teď obsahově, myslím jazyk kterým to píše. Takový chytrý normální a bez uspěchaných frází. A najednou jsem začala pochybovat úplně o všem.
O mém blogu konkrétně jak píšu, o mé začínající povídce která stejně ještě nezačala a o tom proč to vůbec píšu. Takže teď tu sedím píšu sem tenhle článek a přitom mám v hlavě zmatek, jako kdyby mi někdo v mém pokoji uklízel, taky se v něm nevyznám.
A stále přemýšlím a stále přemýšlím a vím, že se mi nechce v pátek odjet, protože už vidím ty katastrofy, které způsobím.
A tak to tu opouštím, sice nevím jestli to bude někdo číst, tuším, že ne a taky nevím jestli se mám vůbec rozloučit k vám, když tu nikdo není.
Už mi zbývý jen napsat sbohem a pak sem dát nějaký obrázek, aby to nebylo fádní, jak to bývá obvykle.
Tak tedy sbohem a máte tu ten obrázek, kde je ten můj zmatek. Ale radši to řeknu znovu: Sbohem to nic ke kterému mluvím a je tu ten slíbený obrázek.
Zmatená Maškaráda
P.S. Děkuju za komentáře od Voronde, myslím, že mě trošku nadzvedla z prachu a ticha a pak také děkuju Muriele, která je teď v Paříži.
Tak konečně odcházím a dál nebudu rušit ten zmíněný prach do kterého zas upadám pomocí myšlenek.

Ne-ne-ne-ne!!

8. června 2008 v 20:45 | Maškaráda a já v jedné osobě |  Yeah, Yeah, Yeah, Bla, bla, bla
To je nevysvětlitelné a nepochopitelné a neomluvitelné! Já tu píšu článek, ale když ho chci zveřejnit tak NIC!
Jen mě to odhlásí a můj dlouhý a hezký článek zmizel do bahna internetu. Chne proč zrovna já, ne ne a ne!!!
Muheheheheh asi jsem zešílela zlostí a já nejsem příjemná osoba, když se naštvu!!!!

Nevycházím z údivu

5. června 2008 v 18:21 | Já |  Yeah, Yeah, Yeah, Bla, bla, bla
Opravdu je to nějaké neskutečné. Dnes je čtvrtek, že? A dnes má být ten obyčejný školní nudný den při kterém bych měla zívat a kreslit si po lavici.
Ale vše je jinak. Jakoby někdo vzal ten můj nudný den a otočil ho vzhůru nohama, takže vše se změnilo.
Tedy změnilo se toho opravdu hodně.
  • Například jsem byla ve škole brzo, to se nestává často
  • Byla jsem jako brankář ve florbalovém turnaji, i když florbal vůbec nehraju
  • Ještě teď mě z toho neustálého klečení bolí kolena a ruce od míčků
  • Dostala jsem jogurt a snědla jsem ho (byl sladký, ale stejně jsem ho snědla, to přeci nejsem já?)
  • Dojela jsem domů, z domova jsem šla tam a od tam tať jsem zase odešla a kvůli tomu mě příšerně bolí nohy
  • Píšu tady, jak mě všechno bolí
  • Na squashový trénink jsem měla jiného trenéra a někdy jsem měla opravdu chuť vzít raketu a omlátit jí o jeho hlavu
  • Atd atd....
Prostě vše jiné než jak jsem zvyklá, ale ještě než vás zase opustím, chtěla bych velmi poděkovat človíčkům, kteří mi napsali komentář do minulého článku. Takový nával tu ještě nebyl =oDDDD.

Ups!!

2. června 2008 v 18:55 | Já |  Prokletý blog
Ups!
Vidíte to taky? Náhle se změnil design blogu z černé na růžovou. Tedy abych to uvedla na pravou míru.
Já jsem změnila design blogu. MYslím, že to je docela dobré, ne? Ale možná to nejde moc přečíst. Ono je to ale jedno, kdo by to totiž četl?
I když růžovou opravdu ze srdce nemusím (tedy spíše nenávidím), prostě jsem potřebovala najít další barvu a růžová byla nejrychlejší. =oD
Tak co?

Okamžik kdy vezmete do rukou pero

2. června 2008 v 18:34 | Maškaráda |  Sborník povídek
Jestli je důvod alespoň nějaký, proč toto píšu, tak mi ho prosím sdělte. Jen tu tak bloumám a nechápu, proč mé vlastní prsty běhají po klávesnici a mačkají, ta písmena, která dávají dohromady smysl.
Mám-li býti konkrétnější, tak to tu píšu asi proto, že jsem detailista.
Tedy zde tak píšu několikatero, které nevím, proč tu je a ono samo neví, proč má existovat na tomhle tom světě, kde se brány fantazie zavírají.
Literární desatero psáno rukou Maškarády Šílené (a to je teprve slabý slovo):
1) Jestli si všimnete v mých povídkách (jestli nějaké vůbec budou =oD), postavy nechodí na toaletu, tak často jak by to vyžadoval náš močový měchýř.
(promiňte, lezu do detailů)
A myslím, že podobné to bude i s mytím
2) Také jen, že je to opravdu šíleně fantasijní, takže pozor na nervové záchvaty
3) Já už ani nevím, ale něco mě určitě napadne
4) Případně za chyby (jako čárky, velká písmena a přímá řeč) se moc omlouvám, ale já jsem prostě blbá
5) Trochu oficiální:
Skoro všechny postavy patří J. K. Rowlingové a na její postavy si nekladu žádná práva a povídky s nimi rozhodně nepíšu za účelem zisku.
Prosím jen, kdybyste chtěli mou povídku dát na svůj blog či něco jiného (taky kdo by chtěl si tam dát tu povídku=oD), ať mi to prosím napíše.
Velmi vám děkuji za váš čas, který stejně nemáte a stejně se to nebude číst a tedy vzhůru do čtení!