Some say to survive it, you have to be as Mad as a Hatter.
Which luckily I AM! (Alice in W.)

Říjen 2008

Hmmm.....něco by tu mělo být

21. října 2008 v 17:23 | Já a i Maškaráda, ale jedna z nás šílí |  Yeah, Yeah, Yeah, Bla, bla, bla
Tak a nevím, co psát. Venku je stále hezky, já mám super kamarádky a nenávidím školu. Ale jedna věc je také dobrá - a to je, že se těším na Vánoce.
Chichi jenže musím vymyslet dárky a já jsem teĎ zjistila, že má představivost a fantazie stále spí. Asi hybernuje jako slon. Ne slon ne ten medvídek.
Mno nic méně já se zas a znova loučíma až budu mít dobrý důvod jsem psát, přijdu.
Hoj mí milovaní
Merry Christmas and a Happy New Year


A stále bych jen spala. Dál a dál.......


Podzimní ironie

10. října 2008 v 16:16 | Kus mého já |  Yeah, Yeah, Yeah, Bla, bla, bla
Celý týdny my splívají. Už ani nerozeznám, co je za den. Už žiju stále a vůbec celé své city jsem stčila na dno do své duše či do své mysli.
Prostě vítám se, je podzim.
Doopravdy si myslím, že jsem psychicky na dně, tedy z toho šíleného phlu pohledu. Jsem strašně unavená a už vůbec nevím jestli jsem vstala či jsem šla spát. Jestli jsem udělala domácí úkoly a nebo jestli jsem četla tu knížku. Všechno mi příjde, že jen jde........Jde a jde a jde, ale aby to počkalo na mě, která jsem se trochu opozdila? Ne. myslím si, že už ani není den a ani není noc. Je jen...reálný chod času. Jako kdybych viděla čas.
A taky vzpomínám v těhle dnech. Někdy mi slunce připomene dětství a já si představím, jaké by to bylo nemít žádné starosti. A jindy si zas vzpomenu, jaké to bylo na návštěvě Pažíže.
Ale co je ubíjející, je to, že vždy když si vzpomenu a naplní mě pocit vzpomínek, já se snažím vydržet ve svém vzpomínkovém světě, tak vždy mě ten pocit opustí. A nehoráznou silou mě zas strčí zpátky do chladné reality.

A i ta mlha byla příjemná. I když mi bylo zima a i když jsem čekala v dešti na zastávce, stejně jsem si vzpomínala, jak jsem si vždycky přála, jaké by to bylo, kdybych neviděla v mlze ani na krok.
Ale potom si vzpomenu, že zas a znova je ta škola a že zas a znova jsem v této přítomnosti.
Ale jedna věc mi stále drží hlavu nad vodou a stále mám kus mého věčného optimismu, který není nikde k nalezení. A ta věc je má rodina a mí přátelé. Ti vždy říkají: Je to jen podzim, tak je to vždycky......ten podzim za to nestojí, aby si ztrácela svou hlavu.....Drž se s náma....

Tak já se jdu držet.......