Some say to survive it, you have to be as Mad as a Hatter.
Which luckily I AM! (Alice in W.)

Březen 2010

Nejsem hluchá, jen vás ignoruju

12. března 2010 v 21:47 | Maška-zív-ráda |  Yeah, Yeah, Yeah, Bla, bla, bla
Je toho moc. Stres. Pozdvižení. Spěch. Život. Všichni se tím zaobírají. Dost dobře nechápu, proč. Možná je to až moc normální na to, aby to byla pravda. Třeba se mi to jen zdá. Ale zdá se mi realita a nebo další sen, když spím? A když se probudím? jsem ve snu nebo realitě? Ne, moc filozofuju. ŠŠššš

Něco jiného. Hmmm, nápady docházejí, prázdnota v hlavě a jen tiché žvejkání čísi žvejkačky. ha, to není žvejkačka, to je má fantazie. Zabloudila, doufejme, doufejme.....

Další kresba na lavici. Dívčina na lavičce. Město za ní a mraky šedé deštěm se skoro dotýkají věží kostelů. Dívčina čeká.....

Dobře, vše je překresleno haldou taháků, učiva, škrtů, mnemotechnických pomůcek a utřeno listy učebnic. Tužka si ořeže hrot a píše na neposkvrněnou stránku v sešitě. Něco je za námi a je to čas.

Co bylo, bylo a co bude teď......to už mě teď nezajímá.

Co chci říct vlastně: Kvůli škole, tu jsem čím dál tím míň. No, stane se.....


Muheheheheheheheh!