Some say to survive it, you have to be as Mad as a Hatter.
Which luckily I AM! (Alice in W.)

Srpen 2010

Svět ještě není připraven zkolabovat.......

24. srpna 2010 v 23:00 | Maškaráda (asi, nikdy není jisté) |  Yeah, Yeah, Yeah, Bla, bla, bla
Nasaďte si klobouky šílenosti, páni a dámové! Přivpraveni na Rock´n´roll? 
Nad okapovou rouro, kvete jakési město. Možná anděl ho přikryl svými křídly a nebo ho jen nevidíme protože prší fialový déšť.
A ten deštivý oheň zapálí mapu, která si poskakuje za doprovodu hudby, vycházející ze starého gramofonu. Chybí mu deska, ale i přesto hraje, proč ne? Nakřáplý rytmus zpívá o narozeninách a nebo o velkém filmovém plátně, které je stočené v koutě divadla.
Až pochopím, co píšu, vysvětlím si svět. Až pochopím, co píšu, pochopím přítomnost. Muhehehehe

Ale já nechápu z toho nic. A to je má momentální nálada..........


(Deviantart - by *Kezzi-Rose)

Kecáš!!

14. srpna 2010 v 19:48 | To není Maškaráda...... |  Yeah, Yeah, Yeah, Bla, bla, bla
Vše se změnilo. Kampak jste odešly mé sny, mé touhy, mí přátelé? Co se jen stalo?

And who am I?

6. srpna 2010 v 22:03 | Maškaráda - jen a jen ona |  Yeah, Yeah, Yeah, Bla, bla, bla
Začíná to nápadem. Možná ho najdete někde na ulici, z podnětů, které vidíme všude kolem sebe. Nebo to byl jen sen, který vám vnukne ten začínající nápad.

And I´m a little bit lost without you

2. srpna 2010 v 23:45 | Maškaráda se zase hlásí |  Yeah, Yeah, Yeah, Bla, bla, bla
Zas se hlásí zbloudilá duše. 
Co se za ten čas stalo? Spousta věcí. Například konec školy. Yay! To po čem jsem toužila se stalo, konečně prázdniny. 
A pak? Snad si vzpomeneš (ona to byla taková zvláštní holčička, ráda k sobě mluvila, jako kdyby byla dvě osoby - viz Alenky v kraji Divů). Ach, ano, už si vzpomínám. Pak byl tábor. Ale co se nestalo. Vytratilo se TO kouzlo. TO opojení. Takové to VŽUM!
Kampak odešlo?
Ale zas jsem si uvědomila, že poblouznění nikdy nevydrží dlouho (definuj dlouho - bylas do něj zabouchlá tři roky- Sklapni!!!). Prostě jsem si uvědomila, že radši přátelství, než mé roztrhané srdce. Snad to ani nebylo srdce, možná to byl jen stav mysli.
Ale tábor utekl rychle. Hlavně jsem zjistila, že bych neměla pít, když začínám být nemocná (ticho, někdo tě uslyší. Kdo by mohl? Huh?).
A pak týden plný adrenalinu. Uvědomila jsem si, že někdy stačí jenom kus a někdo může odejít. A taky že někdy stačí jenom kus k šoku. A taky jen kus k vynaložení obrovské síly.
Vím, že těm, kterým tohle sděluju, to nikdy nebude umožněno si přečíst, ale i tak. Díky za to, že jsem se neutopila a že jsem nespadla z té skály. A taky děkuju, že se to nestalo nikomu jinému.
No, zkušenosti. Radši ať  se některé neopakují. 
A co dál?

Hmm, teď jsem v pařátech mé milované Prahy. A taky mých milovaných seriálů a filmů. Božíčku, začínám  být velmi závislá - Muhehehehehe.
A co mě podivuje, nejsou to ty prostoduché pubertální filmy. Jsou to filmy, které něco opravdu říkají. 

You´re a genius .
I know. It´s a funny feeling.

You´re mad, utterly mad.                             (How to steal a million - A. H. a P. O´T.)

Jsem já to cvok. Díky za to. Jinak bych v tom normálním světě nepřežila.........
XD
Muhehehehe




(zdroj: DEVIANTART - Valerie by *TristanGreer)