Some say to survive it, you have to be as Mad as a Hatter.
Which luckily I AM! (Alice in W.)

Září 2010

I´m speachless.....

27. září 2010 v 21:51 | Maškaráda |  Yeah, Yeah, Yeah, Bla, bla, bla
Vzala jsem do ruky housle. 
Omlátila jsem je o stěnu.
Dotkla jsem se piána.
Vytrhala jsem klávesy.
Foukla jsem do saxofonu.
Ulomila jsem klapky.

Snažila jsem se, kreslit tužkou.
Rozmazala se kresba po papíře.
Zkoušela jsem malovat temperami.
Barvu jsem měla všude po obličeji.
Vybarvovala jsem pastelkami.
Tuhy se všechny zlomily.

Poslouchala jsem.
Neslyšela jsem.
Dívala jsem se.
Neviděla.
Mluvila jsem.
Nevycházel ze mě žádný zvuk.

Stojím tu před světem.
Ležím tu na životě.
Křičím z plných plic.
Mlčím o samotě.
Tak tady jsem.
Nevidíte mě?

(Deviantart by =Chopen)

Zastavit se!

24. září 2010 v 14:50 | Maškaráda - snad |  Yeah, Yeah, Yeah, Bla, bla, bla
I´m mess.

Jsem jeden veliký zmatek. Nevím, co jsem, kdo jsem, co chci od tohohle pitomýho života. A hned co dořeknu tahle ta slova, nadávám si, protože vím, že ten zatracený život není tak zatracehý. Stačilo by jen otevřít to prokleté okno, abych si alespoň na chvíli uvědomila, že žiju. Abych si na chvíli uvědomila, že ten život je tam venku. Že není v mé závislosti, není v mé fantazii.

Proboha, zastavte ty eskalátory!!

Lhář je ten, kdo si odmítá připustit, co je on sám za člověka. Jsem lhář. Odmítám vidět pravdu, kterou v sobě vidím. Nechci, aby ji viděli i ostatní.
Zbabělec, je ten, kdo se bojí pořádně nadechnout. Vtáhnout vzduch do plic a zapřemýšlet i nad ostatními. Jsem zbabělec.

Nestíhám. Nechce se mi tam. Ani sem a ani tam. Budu tam zase sama. Chci se změnit a vím, jak je to těžké. Oni to nechápou. Tak si jednou buďte v mém těle!! Ať víte, že jsme na tom stejně s těmi problémy.
Tak se jednou koukněte na svět mýma očima!!

Chci zešílet. Zbavit se okov z hedvábí. Chci se nervově zhroutit. A přitom si to nepřeju. Chci rozflákat piáno a narvat jeho klávesy do saxofonu. Chci, abych jednou, jen jednou, mohla vidět svět normálně..........
Abych viděla svět jednou šíleně.......
Abych se nemusela bát. A já se bojím, že až jednou do toho světa vstoupím, srazí mě na kolena.

(Deviantart by *Queenenigma09)

Den za dnem odchází....

22. září 2010 v 17:00 | Maškaráda |  Yeah, Yeah, Yeah, Bla, bla, bla
Je to všechno zvláštní. Každý vidí svět z jiného úhlu a pro nás je těžké je vidět. Tak stejně je to s názory a jejich tolerancí. Stejně je to s uměním a jeho kritikou.

Díváme se skrz sklo na všechny kolem a nechápeme, jak můžou takhle žít. Ale i oni mají sklo před očima. A i  oni nechápou, proč se chováme, tak jak se chováme.

Možná by bylo výhodnější jít a vzletět někam do mraků do nebes. A na peří imaginace by se třpytilo zapadající slunce. 

stačilo by rozbít tu klec spletou z našich starostí a problémů. Ale my se bojíme, že tam venku to bude jenom horší a horší.

Kdyby jenom všechny pochopily, co chci říct. Že já za to nemůžu, jak jeho vidím. Že se nedokážu odprostit od těch očí. Neznám ho a nikdy ho znát nebudu. Taková je budoucnost.
Jen kdyby viděly ty nepříčetné oči a poznaly mé poblouznění.
Jen kdyby to pochopil i on........


P.S. Tím jsem tu načrtla mé denní myšlenky, když se ve škole opravdu nudím......
Muhehehehe Děcka!

(Deviantart by =ftourini)

Bez dechu

21. září 2010 v 20:32 | Maškaráda |  Yeah, Yeah, Yeah, Bla, bla, bla
Měkká podrážka roztrhaných bot dopadala v pravidelném rytmu na dláždění uprostřed města.

Zmrzlina se lepí na ruce

13. září 2010 v 20:55 | Sladká Maškaráda..... |  Yeah, Yeah, Yeah, Bla, bla, bla
U moře na pruhovaném červeno - bílém lehátku sedí kdosi v černém rozevlátém kabátě.

Nad tím vším

12. září 2010 v 20:17 | Maškaráda lítá |  Yeah, Yeah, Yeah, Bla, bla, bla
Západ slunce. Či snad východ. Oranžové světlo je rozlito po celé krajině a tančí s mlhou, která se drží při zemi. A nad tím vším, nad městy, nad silnicemi, nad lidmi, lítá horkovzdušný balón. 
Pasažéři se v koši kochají tou krásou. A letí dál.
Za dětskými sny. 
Za okraj reality.
Za okraj představivosti.
Tam někam.
Pryč.


Jednou za čas smíme svou mysl odpoutat. Stejně jako ten balón.

(Deviantart - by ~richardjohngreen)

Svět ve světě

6. září 2010 v 20:01 | Jestli ji najdete, tak Maškaráda |  Yeah, Yeah, Yeah, Bla, bla, bla
Zlatavým sluncem osvětlené borovice nakraji ulice. Ten kraj ulice pak vede dál, kde se změní v les. Jedna z posledních zelení v tomhle městě. A přece tu je.
Modré šero si pomalu ulehává na počítač. Za tím počítačem dívčina, která se snaží psát. Jedna z posledních jejich šílených myšlenek jí zůstává v hlavě. A přece se jí nechce zbavit.
Znějící zvuk hlasů herců linoucí se ze vzpomínky. Ta vzpomínka je viděla snad na obrazovce, která na chvíli zbloudilou duši zachytila. Byla to pro duši chvilka odpoutání od světa. A přece se jí všichni chtějí zbavit.

Najděte mě. Kdesi na hromadě vytrhaných stránek z knih. Na hromadě náčrtků a a poznámek po okrajích sešitů. A já si tam ležím a čekám, až mne si konečně někdo pochopí.

Vím, stále si na to stěžuju. Ale to bude tím, že to nechápou. Nechci je urazit. Oni za to nemohou. Ale když je člověk šťastný, neuvědomí si, jak ti ostatní trpí svými vlastními problémy. Já už to nebudu tedy říkat. Nebudu mluvit o mém vnímání světa a života. Nemá to cenu. Zatím

Zatím.

Přiznávám. Jsem šílená. Ale proč ne? Jak bych jinak sama se sebou mohla vydržet? přesně. Takže šuš, sluchátka do uší a rozjedeme se na koloběžce po té ulici, kde byly osvětlené borovice zlatavým světlem ze zapadajícího slunce. Jenže už je tam takové to modré šero. A borovice i ulice se připravují na tmu. A hlasy a jejich příjemný zvuk se smísil s šuměním velkoměsta.
Tak tam jsme odešli. Do světa kolem nás, který nikdo nevidí.
Svět ve světě.

(Deviantart by `Sugargrl14)

Planeta Země se zastaví jen na chvíli

3. září 2010 v 21:02 | Maškaráda (stop) |  Yeah, Yeah, Yeah, Bla, bla, bla
Vždycky když se stane něco, co otřese vaším světem, ať už je to v dobrém či zlém, zastaví se Země. Ale kdyby to tak bylo pokaždé - stojí napořád. Proč se tedy stále točí? Protože se zastaví jen metaforicky.
Dobře, uznávám. Mluvím bez paty a bez achillovky. Ale ztrácím se. Nechápu to, ale přijdu si, že někam odcházím a pomalu mizím. Šednu, blednou barvy a za chvíli ze mě zbude jen šedá silueta plná mlhy.
Tak šílím. Zvedám levé obočí a žasnu nad lidskou zvědavostí. Chytám se svého klobouku, protože můj motýlek na krku změnil barvy. Hraju si na Jamese Bonda a prožívám akční film skrz pistolku na vodu. Ale o tom to vždycky je a vždycky bude. Neznám jiný návod.


P.S. Až potkáte Kloboučníka, řekněte mu, že mi dluží odpověď.......


(Deviantart - by ~jeremi12)

Something went terribly wrong....

1. září 2010 v 15:47 | Snad...možná....Maškaráda |  Yeah, Yeah, Yeah, Bla, bla, bla
Musí to být nějaký nepovedený vtip. Prostě si ze mne někdo utahuje.Jak jinak totiž vysvětlíte, že zase začala škola?
Kdo mě tam nahoře trestá? Huh? Všemocný vesmíre? Teď mlčíš, co? Ale abys mne znovu zatáhl do té školy na deset měsíců, to se ti mluvilo.
Takže to se stalo. Najednou se zdi kolem mne začaly utahovat a já nemohla pryč. Těžko se mi dýchá, těžko se pohybuju, zůstala jsem tam zastrčená skoro jako v kleci.
A přitom člověk ví, že se změnil. Proč se nemůže změnit i to okolí?

Představte si:
Ranní město. Všude auta a autobusy drandí po silnicích. Kdesi v hlubinách vrčí metro. A na té jedné silnici, na tom jednom chodníku, kde se míjí prvňáčci, školáci a pracující lidé, si vykračuje jedna dívčina.
Černý klobouk s malou krempou má na svých nově ostříhaných vlasech. Černý šátek kolem krku, který splňuje funkci kravaty či motýlka. Na sobě bílou, černě proužkovanou košili, z pod které jí vykukuje dlouhý černý rukáv trička a přesto, aby jí nebyla zima, černé sáčko. A tak si vykračuje ve svých ošoupaných džínách a rozpadajících se botkách.
Tašku, kde nosí notes, přes rameno a jen tak vzhlíží někam za obzor, kde tuší dobré zítřky.

Ale i přes to, jak dobře si to představíme, ty dobré a lepší zítřky prostě nepřicházejí!!!(Dopr....)

Já se změnila. Opravdu. Možná na povrchu vypadám stále stejně, ale v hloubi jsem jiná. Je ve mně ještě větší chaos než byl předtím.
Někdy se mi zdají věci složité, ale přitom jsou tak jednoduché......A bohužel zase naopak.


Jediné východisko, které tak trošku držím v rukách, je má závislost na seriálech, filmech, Alence v říši Divů.......

We are all Mad here!