Some say to survive it, you have to be as Mad as a Hatter.
Which luckily I AM! (Alice in W.)

Leden 2011

Surprise!Surprise!

29. ledna 2011 v 21:44 | Maškaráda |  Yeah, Yeah, Yeah, Bla, bla, bla
To pondělí byl školní ples. Roztančená z tanečních doběhla na sraz v metru. V šatech dlouhých či krátkých se skupinka šílených holek vydala směrem k místu konání. 

Nohy bolely, jak trpěly na vysokých podpatcích. Všichni upravení - v róbě či v saku a kravatě. Očima bloudila po parketě, po párech tančících, po skupinkách u baru a po stolečkách, kde se lidé smály a hlučely spolu s hudbou.

První děsivý zážitek. Koukala z jednoho vysokého patra dolů na parket. Najednou se za ní objevil Hamlet. Jako by ho vystřihly ze hry, když jeho postavu Shakespeare vytvářel. měla štěstí, její povedená kamarádka se rozhodla je pro tentokrát neseznámit.

Nohy bolely ještě více. Viděla většinu spolužáků a ještě více než obvykle se jí zvedal žaludek. Nechápala, jak s těmito lidmi může být ve třídě. Chápala jen minimum lidí. Většina z nich seděla vedle ní na schodech. Dohromady na tom kameni seděly čtyři cvoci.

Mihl se kolem. Málem ho nezaregistrovala. Buřinka, rozčepýřené vlasy, sako, bílá košile a naprosto mimózní pohled. Jen se jí to zdálo, určitě. Ale postupem večera ho potkala několikrát. Naprosto dokonalý šílenec. U sloupu vyfukoval koutkem úst cigaretový kouř. Ani to jí nevadilo (u jiných, jako například u Hamleta, jí kouření vadí).

Rozhodla se. V mysli měla prázdno, ale v očích jakousi zvláštní odhodlanost. Byla, je a bude cvok. A proto musí dělat takové šílené věci. Vyšla naproti němu. Seděl u stolku, sako přehozené přes židli. Chytla pohled jeho kamaráda a naznačila větu: "Můžu?" Přistoupila k němu a on s otázkou v očích se na ní podíval. Byl to definitivně on.
"Ahoj, vypadáš jako Kloboučník"
S těmito slovy zas odešla. Nebrala na vědomí to, že byl asi naprosto mimo z alkoholu a cigaret a že si to nebude další ráno pamatovat. Viděla ho, potkala ho.


Děkuju...........


(Deviantart by ~7Klaus)

Parallel worlds

18. ledna 2011 v 22:20 | Mnohoznačná Maškaráda |  Yeah, Yeah, Yeah, Bla, bla, bla
Pamatuješ, jak jsem stála na okraji? Od propasti věčné temnoty mě dělily jen centimetry. Přesto jsem krok neudělala a jen čekala, až někdo přijde a bude se vyptávat.
On přišel a vyptával se.
Ptal se na světy, které jsem viděla. Zajímala ho dobrodružství, které jsem zažila v paralelních světe, podobných jako ten náš, a přitom úplně odlišných. Ale žádné dobrodružství, o kterém náš svět čte, kterého náš svět je přehlcen, to nebylo. I tak poslouchal. Lapal po každém mém slovu a já si znovu přišla s kapkou jakési cenné jiskry.
Když jsem se odmlčela, protože jsem v myšlenkách dospěla až k tobě, ztratil se jeho pohled v západu slunce. Tušil, snad i věděl, cos provedl. Jak si mě zranil.

Ale tys mi musel ublížit, jinak bych nežila už vůbec. Prázdné tělo by bylo rozmetáno v prostoru a duše by byla navěky spoutána v čase. Tys mě chtěl zachránit, i za cenu tak vysokou.

Pokynul hlavou a stoupl si na okraj. Postavila jsem se vedle něj a hleděla do věčné temnoty, od které nás dělily jen centimetry.

Pamatuješ, jak jsme viděli všechny světy? To byla ta chvíle. Stáli jsme a čekali, až se Země zastaví a my budeme volní.
.
.
.
.
.
.
.
Země se zastavila.
Oči upřené v dál.
Pryč ze světa, poručila.
To byl sen, co se nám zdál....




(Deviantart - by stickersticker, nejsem si jistá, zda jsem tenhle obrázek už jednou nepoužila, stane se)